Ač se to oku pozorovatele dnešního nezdá, vinohrady a výroba vína patřily do kraje v blízkém okolí Brna od nepaměti. Ve středověku se zdejší jižní svahy zelenaly rozlehlými vinicemi, sahajícími na sever až k Tišnovu a k Boskovicím. Nejinak tomu bylo i ve Střelicích. Zde se vinná réva po celá staletí pěstovala ve dvou svažitých tratích. Rozlohou největší byla ta v „Mastné Hoře“ a v tratích k této přilehajících –„Kamínkách“, „Hanekách“ a„Dlouhých Novosádech“. O něco menší byla trať „Nová Hora“ jižně od obce. Dokladem nám budiž mapa z roku 1825.
Dalšími němými svědky bohaté minulosti vinohradnické jsou sklepy, jež se dodnes zachovaly ve dvoře nejednoho domu ve staré zástavbě obce. Jsou to sklepy ať již cihlami kvelbené, nebo zcela prostinké, pouze vykopané do „žlutice“. Taktéž samotný starobylý znak obce vedle střely nůž vinohradnický („kosíř“ zvaný) obsahuje. O zdejším pěstování vinné révy se zachovaly též nemnohé prameny písemné, dle nichž se v dobách největší slávy réva rozšířila až na stěží uvěřitelných 370 měřic (cca 74 ha). Později, léta Páně 1710, již klesla plocha viniční ve Střelicích na stále krásných 130 měřic (cca 26 ha) a roku 1845 již na necelých 13 ha. Jak vinohradnictví během druhé poloviny 19. století vlivem nově přišedších chorob révy upadalo na celé Moravě, nejinak, ba možná nejhůř, tomu bylo i na Brněnsku. Poslední dohledatelná zmínka o vinicích ve Střelicích je rejstřík pozemků střelických z roku 1948, kde jsou udávány 3 ha vinic. Dle ústního sdělení pamětníků se vinohrady snad nejdéle zachovaly v záhumencích domů na Nebovidské ulici. V druhé polovině 20. století se vinohrady z katastru obce vytratily zcela, jen místy se v zahradách a zahrádkách zachovalo pár hlav, v lepším případě menší vinohrádek, z nichž si majitel domu vyráběl demižon domácího vína pro svou potřebu.
V tomto stavu bezútěšném se vinohradnictví ve Střelicích dochovalo do počátku století našeho. Ale hleďme, nyní již zdá se, že vítr k směru příznivému se obrací a tu a tam se nové vinohrady objevují. Když už se zdá, že jedinou upomínkou viničnou zbyde jen onen kosíř ve znaku obecním a na slavnou vinařskou dobu se zapomene zcela, pár pionýrů s žárem v srdci motykami otevírá půdu pro mladé sazeničky révy vinné a na svazích vinohrady v potu tváře zakládá. Sic malé jsou rozlohou svou, větší jest však jejich význam symbolický. Jsou nadějí, že vinná réva přimkne se opět svými úponky k naší obci vřelým a pevným objetím, jež doufejme již nikdy nepoleví.
Toto jest krédo naše,
Či chceš-li, přísaha,
Ať nechybí nám píle,
Trpělivost, ni odvaha.
Ať réva opět pne se
Tam, kde odjakživa patří,
Zde o ni staráme se
My, spolek zapálených bratří.
Ať slunce navrátíme
Zpět do těch vinic,
Ať plevel, trní, bodláčí
Nezavládne zde již víc.
Ať sladká vůně kdoulí
A temná barva moruší,
Navrátí hrdost nám
A žár zpět do duší.
Ať dobrý Bůh nám pošle
Svoje požehnání,
V podobě mírné zimy,
Či tepla v době zrání.
Ať již v těžké práci
Či družné zábavě,
Vrátíme všechny dluhy
Své sladké Moravě.
© Střelický vinařský spolek 2017